O HOŘE

Poloha

Mont Ventoux je hora v regionu Provence na jihovýchodě Francie, přibližně 20 km severně od města Carpentras. Se svojí výškou 1 912 m n. m. je nejvyšší horou okolí. Ačkoli je geologicky součástí Alp, je často považován za oddělený od nich, právě kvůli nedostatku hor podobné výšky v jeho blízkosti. Jeho izolovaná poloha s výhledem na údolí řeky Rhôny zajišťuje, že dominuje celému regionu a za jasného počasí je vidět ze vzdálenosti několika desítek kilometrů.

Jméno

Jak název naznačuje (ventoux znamená ve francouzštině větrný), vítr, především mistrál, může na vrcholu hory dosahovat velmi vysokých rychlostí. Nejvyšší naměřená rychlost větru je 320 km/h a vítr, vanoucí rychlostí vyšší než 90 km, je zde pravidelně zaznamenáván 240 dní v roce. Skutečný původ jména se datuje do 1. století, kdy byl pojmenován po bohu vrcholů, Vinturovi. V 10. století se pak objevují jména Mons Ventosus a Mons Ventorius.

Historie

Ačkoli první výstupy se pravděpodobně uskutečnily již v prehistorických dobách, první zaznamenaný výstup patří Jeanu Buridanovi, který na horu vystoupil při své cestě k papežskému soudu v Avignonu před rokem 1334, za účelem provedení meteorologických měření. Italský básník Petrarca napsal (nejspíše) fiktivní výklad o prvovýstupu za doprovodu svého bratra, který se měl uskutečnit 26. dubna 1336 v příběhu "Výstup na Mont Ventoux". Následně byla v 15. století kousek pod vrcholem postavena kaple, zasvěcená svatému Kříži.

V roce 1882 byla na vrcholu postavena meteorologická stanice, která se již dnes nevyužívá. Výstavba této observatoře byla naplánována v roce 1879 spolu s výstavbou příjezdové cesty pro usnadnění přístupu. V šedesátých letech byl vybudován 50 metrů vysoký telekomunikační stožár, který dnes dominuje vrcholu Mont Ventoux.

Mezi lety 1902 a 1976 probíhal na silnicích vedoucích na vrchol závod Mont Ventoux Hill Climb pro automobily a motocykly.

Fauna a flóra

Původně zalesněný Mont Ventoux byl systematicky zbavován stromů od 12. století, kdy sloužil  stavitelům námořního přístavu Toulon jako místo těžby dřeva. Některé oblasti byly obnoveny po roce 1860 díky stromům z tvrdého dřeva (např. duby a buky), stejně jako díky jehličnatým druhům, jako jsou cedry atlas a larce nebo jalovce. Hora je zhruba od nadmořské výšky 1 400 metrů téměř bez vegetace a je často připodobňována k měsíční krajině.

Přes Mont Ventoux prochází druhová hranice oddělující flóru a faunu severní a jižní Francie. Některá zvířata, včetně různých druhů pavouků a motýlů, jsou zde endemické. Je to také ideální místo pro pozorování orlíka krátkoprstého (Circaetus gallicus).

Jeho druhová rozmanitost byla uznána organizací UNESCO v roce 1990, kdy byla na hoře a jejím úpatí vytvořena Réserve de Biosphere du Mont Ventoux, chráněné území o rozloze 810 čtverečních kilometrů.